Zde naleznete veškeré informace týkající se obchodních podmínek a ochrany osobních údajů, dále také informace k dopravě zboží a často kladené dotazy.
V loňském roce udělala legislativa přítrž používání a především prodeji kotlů s nižší emisní třídou. Je to podobné jako u aut. Přejeme si méně znečištění a čistší ovzduší. Tomu všemu pak zasadily výraznou "ránu" změny cen energií, kdy mnozí začaly hledat alternativu k plynovému či elektrickému topení. Přestože většina z nás se snaží myslet ekologicky, ekonomické hledisko v tomto většinou vítězí. Zajištění tepla může výrazně ovlivnit hospodaření každé rodiny.
Podle odborníků může výrazně znečištěné ovzduší za časté respirační onemocnění a nejen to. Výzkumy prokázaly i řadu hemato-onkologických potíží, vyšší výskyt dalších nemocí, jehož výsledkem bohužel může být i úmrtí. Statistiky dokonce uvádí, že znečištění ovzduší si každý rok vybere svojí daň až u sedmi milionů lidí, kteří podlehnou různým chorobám způsobeným vysokým výskytem škodlivin v ovzduší. Právě Česká republika se dlouhodobě drží ve statistice použití kotlů na tuhá paliva na předním místě. Na celkovém znečištění ovzduší u nás se kotle na tuhá paliva podílejí zhruba ze 70 %.
To je i důvod, proč před časem Česká republika po vzoru EU přistoupila k legislativním změnám. Proto již v roce 2012 vznikl zákon o ochraně ovzduší. Jeho nejdůležitějším bodem je zákaz používání kotlů na tuhá paliva 1. a 2. emisní třídy s platností od září roku 2022. Několik set tisíc domácností tak muselo řešit, jakým kotlem, nebo dokonce jakým topným médiem nahradit starý kotel na tuhá paliva.
Emisní třída vyjadřuje, jaké množství škodlivých emisí kotel vypouští. Rozlišuje se celkem 5 emisních tříd. Rozdělení vychází z hodnocení účinnosti a emisí dle normy ČSN EN 3035:2012. Kotle 1. emisní třídy produkují nejvyšší množství emisí a zároveň většinou dosahují nejnižší účinnosti. Jde především o kotle, které většinou mají své nejlepší období již za sebou. Naopak kotle zařazené do 5. emisní třídy patří mezi ty ekologické. Důraz na emisní třídy se začal klást po roce 2000. To je důvod, proč na starších kotlích žádné označení emisní třídy nenajdete. To jsou však právě ty kotle, na které se kontroly zaměří nejdříve. Právě emisní třída je součástí výrobního štítku i technické dokumentace kotle. Tento údaj také bývá uveden v "Prohlášení o vlastnostech", které také v minulosti bylo uváděno jako "Prohlášení o shodě".
Aktualizace normy v roce 2012 přinesla zásadní změny. Z dosud nejvyšší třídy 3 se stala třída splňující nejnižší možné požadavky na emise a účinnost. Kotle tříd 1 a 2 se nesměly od roku 2014 uvádět na trh. Nově se zavedly třídy 4 a 5, které odrážely technologický pokrok při spalování pevných paliv.Dle výrobců se na výrobním štítku uvádí celková třída kotle, nikoliv emisní třída. Pojem emisní třída se sice běžně užívá, ale normativně ani legislativně není definovaný. Pro zařazení do příslušné třídy musí kotel splnit limitní hodnoty pro emise i účinnost zároveň. Pokud model z pohledu emisí vyhovuje požadavkům třídy 4, ale svojí účinností odpovídá třídě 3, bude zařazen k nižší z uvedených tříd. Měření obou hodnot probíhá při 100 % a 30 % jmenovitého výkonu. V souladu s normou by se mělo hovořit o třídách 1 až 5, ne o 1. až 5. emisní třídě. Podobné rozdělení více odpovídá nejen normě, ale také vzestupné kvalitě stupnice. Nicméně v běžné řeči se uchytil spíše druhý typ označování a i my s ním v textu pracujeme. Jen se nenechte zmást tím, že kotle 1. emisní třídy představují tu ekologicky nejhorší variantu.
Od roku 2018 nesmí být na trh uvedeny ani kotle 3. třídy. Povolen zůstal jen prodej kotlů třídy 4 a 5. Ani tento stav však dlouho nevydržel – všechny kotle, které se objevily na trhu po 1. lednu 2020, musely splňovat ještě tzv. ekodesign. Tímto pojmem se označuje souhrn nových požadavků na kotle na tuhá paliva. Oproti emisním třídám by měl ekodesign lépe zohledňovat sezónní účinnost a celoroční provoz. Mimochodem za provoz starých kotlů hrozí pokuta ve výši až 50 tisíc korun.
